Stojím nad stativem kdesi na Lofotech. Bojím se otočit. Srdce mi buší jako blázen, v hlavě tisíc myšlenek a zároveň ani jedna uchopitelná. Sbírám odvahu, kontroluju foťák, až konečně zvedám oči na objekt před ním.... Tenhle den začal vcelku nevinně. Byli jsme s kastelánem na norských Lofotech, což je to nejkouzelnější a nejkrásnější místo, kam všichni určitě jednou potřebujete. Byl to den D se vším všudy. Chystali jsme se totiž zrealizovat jeden z mých lepších nápadů  –  a sice vylézt nejvyšší horu, která se na tomhle souostroví nachází. Jméno oné hory jsem pro jeho složitost nevěděla ani v den, kdy jsme se na ni drápali, ale pro účely tohohle článku jsem si dala práci a jméno dohledala  –  jednalo se o Hermannsdalstinden. Tahle hora měří "jen" 1029 metrů. Nutno ale dodat, že na Lofotech každou túru začínáte u hladiny moře. Cíl jsme tedy měli poměrně ambiciózní. Příručky totiž psaly, že za jeden den to stihnou jen ti největší borci. Nicméně, vzhledem k tomu, že už jsme po hor